Popření přihlášené pohledávky představuje v insolvenčním řízení okamžik, kdy se postavení věřitele zásadně mění. Věřitel, jehož pohledávka byla zpochybněna, musí aktivně vstoupit do procesu jejího prosazení. Nečinnost v této fázi může vést k závažným procesním důsledkům včetně „zániku“ možnosti faktického uspokojení.
Základní formy popření pohledávky
Popření pohledávky se v insolvenčním řízení uplatňuje ve třech rovinách.
V prvé řadě může být zpochybněna její pravost, tedy samotná existence. V takovém případě je tvrzeno, že pohledávka nevznikla, případně již zanikla, nebo že došlo k jejímu úplnému promlčení.
Dále může být napadena její výše. V takové situaci popírající subjekt tvrdí, že skutečný rozsah závazku je nižší, než jaký byl uplatněn. Současně je povinen uvést, jaká částka odpovídá realitě.
Třetí možností je popření pořadí pohledávky, tedy jejího postavení při uspokojení. Typicky jde o námitku méně výhodného pořadí nebo o popření práva na uspokojení ze zajištění. I zde musí být určeno, jaké pořadí je považováno za správné.
Subjekty oprávněné k popření a jejich význam
Popěrné právo nenáleží všem účastníkům řízení bez rozdílu. Zákon jej svěřuje třem subjektům – insolvenčnímu správci, dlužníkovi a přihlášeným věřitelům.
Rozlišení, kdo pohledávku popřel, má přímý dopad na další procesní postup, zejména na určení žalované strany v incidenčním sporu. Každý z těchto subjektů navíc uplatňuje popěrné právo v odlišném procesním režimu.
Zcela zásadní je přitom odlišit, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou, či nevykonatelnou.
Nevykonatelná pohledávka popřená insolvenčním správcem
Typickým případem v praxi je popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem.
Věřitel je v takové situaci oprávněn podat žalobu na určení u insolvenčního soudu, a to ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, případně od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu v oddlužení.
Zákon stanoví, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění správce. Toto vyrozumění však nemusí být vždy doručováno písemně – například tehdy, pokud se věřitel účastnil přezkumného jednání a byl poučen přímo.
Žaloba směřuje proti insolvenčnímu správci, přičemž je nutné posoudit, zda není nutné žalovat i dlužníka.
Pokud věřitel žalobu nepodá včas, nastávají zákonem stanovené důsledky:
- u popření pravosti se k pohledávce nepřihlíží,
- u popření výše nebo pořadí je pohledávka zjištěna v rozsahu uvedeném při popření.
V těchto sporech se uplatní zvláštní koncentrace řízení. Věřitel může jako důvod vzniku pohledávky uvést pouze skutečnosti, které uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, případně ty, o nichž se dozvěděl později v souvislosti s neoznámením převzetí závazku kupujícím podniku nebo jeho části.
Vykonatelná pohledávka popřená insolvenčním správcem
Odlišný režim se uplatní tehdy, pokud je popřena pohledávka vykonatelná. V tomto případě je povinnost podat žalobu uložena insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, resp. od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu v oddlužení. Lhůta je zachována, je-li žaloba doručena soudu nejpozději poslední den.
Možnosti popření jsou zde omezené. Lze uplatnit pouze takové skutečnosti, které nebyly dlužníkem uplatněny v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí, jímž byla pohledávka přiznána. Nelze argumentovat odlišným právním posouzením věci.
I v tomto případě je žalobce omezen koncentrací řízení a může uplatnit pouze důvody, na nichž popření založil.
Popření pohledávky jiným věřitelem
Popírat pohledávky mohou rovněž ostatní přihlášení věřitelé. Popěrný úkon musí být učiněn písemně a musí splňovat náležitosti žaloby dle občanského soudního řádu. Je možné tak učinit na předepsaném formuláři. Musí z něj být zřejmé, zda je napadána pravost, výše nebo pořadí.
K takovému popření se přihlíží pouze tehdy, pokud:
- je úplné a bezvadné,
- je doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny před přezkumným jednáním. V oddlužení platí zvláštní lhůta – popření musí být uplatněno nejpozději do 10 dnů po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek, přičemž tato lhůta neskončí dříve než 7 dní od zveřejnění přihlášky v insolvenčním rejstříku. Po uplynutí lhůt již nelze důvody popření měnit.
V případě vadného podání soud nemusí vyzvat věřitele k jeho opravě. Pokud popěrný úkon neobsahuje všechny náležitosti, soud jej odmítne a nepřihlíží k němu.
Incidenční spor jako jediný prostředek obrany
U nevykonatelné pohledávky je incidenční žaloba jediným nástrojem, jak se domoci jejího uznání. Nedodržení lhůty (lhůty výše) pro podání žaloby znamená definitivní procesní neúspěch – pohledávka zůstává popřena a věřitel ztrácí možnost jejího uspokojení.
Žaloba se obsahově blíží žalobě v civilním řízení, avšak vykazuje specifika. Zásadní je správné určení žalovaných. V závislosti na způsobu řešení úpadku je nutné rozhodnout, zda žalovat pouze insolvenčního správce, nebo i dlužníka. Nesprávná volba může vést k zamítnutí žaloby, přičemž následná náprava již nemusí být možná. Stejně tak je nezbytné přesné označení insolvenčního správce včetně jeho vztahu ke konkrétnímu dlužníkovi.
Žaloba musí obsahovat skutková tvrzení, právní argumentaci a označení důkazů. Návrh výroku rozsudku musí odpovídat důvodu popření, například určením, že pohledávka je po právu.
Průběh řízení a omezení tvrzení
Soud rozhoduje až po projednání věci v řízení. Věřitel je však limitován pravidly koncentrace.
Z tohoto důvodu je vhodné uvést skutkový základ a důkazy již v přihlášce pohledávky nebo nejpozději do skončení přezkumného jednání. Tím se předejde situaci, kdy nová tvrzení nebudou v řízení připuštěna.
Náklady řízení a ekonomické úvahy
Incidenční spory se vyznačují zvláštním režimem náhrady nákladů řízení. Ty se zpravidla nepřiznávají, s výjimkami týkajícími se insolvenčního správce.
Věřitel by proto měl před zahájením sporu zvážit:
- ekonomickou výhodnost řízení,
- pravděpodobnost úspěchu,
- reálnou možnost uspokojení pohledávky z majetkové podstaty.
Ani úspěch ve sporu totiž nezaručuje faktické plnění.
Doporučený postup
Rozhodnutí o podání určovací žaloby by mělo vždy vycházet z individuálního posouzení konkrétní situace. Minimálně je vhodné konzultovat věc s odborníkem. Naši advokáti jsou připraveni Vám pomoci.
Jak postupovat, pokud soud rozhodl v neprospěch věřitele
Nepříznivé rozhodnutí soudu prvního stupně v incidenčním sporu nepředstavuje konečné řešení věci. Právní řád poskytuje účastníkům možnost využít řádné opravné prostředky a domáhat se přezkumu rozhodnutí.
Rozhodnutí insolvenčního soudu lze napadnout odvoláním, které je nutné podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozsudku. Odvolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Tento soud následně předá věc odvolacímu soudu, jímž je příslušný krajský soud.
V rámci odvolacího řízení dochází k opětovnému přezkoumání věci, a to jak z hlediska hmotněprávního posouzení, tak z pohledu procesního postupu soudu prvního stupně. Odvolací soud není vázán závěry soudu prvního stupně. Může dospět k odlišnému právnímu názoru a korigovat případné nesprávné právní posouzení věci.
Jaká je obvyklá délka odvolacího řízení
Řízení před odvolacím soudem se zpravidla pohybuje v časovém horizontu přibližně 6 až 12 měsíců. V případě následného dovolání k Nejvyššímu soudu může rozhodování trvat přibližně 1 až 2 roky.
Ačkoli se jedná o relativně dlouhé časové období, v případech, kdy je předmětem sporu významná finanční částka, může být pokračování v řízení ekonomicky odůvodněné.
Má podání odvolání vliv na průběh rozvrhu mezi věřiteli?
Podání odvolání nemá odkladný účinek na postup insolvenčního správce při rozdělování výtěžku. Insolvenční řízení tedy pokračuje a správce provádí rozvrh mezi věřitele i v době, kdy probíhá odvolací řízení.
Pokud však odvolací soud rozhodne ve prospěch odvolatele, může dojít k následné úpravě již provedených výplat. Právě z tohoto důvodu je zásadní dodržet lhůtu pro podání odvolání a procesně správně jej uplatnit.
V případě potřeby individuálního posouzení situace je vhodné obrátit se na odborníka, který zohlední konkrétní okolnosti případu, včetně procesních rizik a ekonomických dopadů dalšího postupu.
Jan Ambrož, advokát (ČR), evropský usazený advokát (SR)
